Jeřáb obecný se vyskytuje na světě asi v osmdesáti druzích a má spoustu lidových názvů: jeřabina, jeřábek, jeřáb ptačí atd. Jedná se o velice dekorativní strom s výrazným zbarvením plodů. Ne všechny jeřáby jsou jedlé. Plané jeřabiny jsou většinou hodně trpké, a tak i když nejsou přímo jedovaté, nenašel se pro člověka důvod, proč by je konzumoval, a tak posloužily spíše jako potrava pro ptáky nebo se z nich dělaly různé dekorace. Přesto se najde i divoký strom, který má nasládlé plody a je jedlý. Právě z takových stromů se plody můžou dál zpracovávat na kompoty, marmelády, vína, likéry a pálenku. 
Pro výrobu destilátu je podstatné, aby se plody (červené malvičky) nechaly na stromě přejít mrazem, čímž se ztrácí jejích trpkost a kyselost. Vzhledem k výšce stromu, který může dosahovat 10-15 metrů není sklizeň tak úplně snadná ani z divokých, ani ze šlechtěných stromů. Znalci v oboru pálení upřednostňují pro zpracování na alkohol divoké druhy, i když mají mnohem menší obsah cukru a ani výtěžnost není nejlepší. Jeřabinky lihovárek mají však velice intenzivní aroma po hořkých mandlích a marcipánu. Zpracovávají se plody bez stonků, které by způsobily travnatou příchuť. Jeřabiny se rozemelou, a protože jsou suché, je třeba je rozmělnit s pitnou vodou, aby vznikl dostatečně tekutý základ pro kvašení, ale ne moc řídký. Pro nízký obsah cukru se raději kvašení podpoří přidáním ušlechtilých kvasnic a živných solí. Pokud se nepřidá cukr, měl by se kvas preventivně držet pod kvasnou zátkou, aby nedošlo k jeho znehodnocení, když je sklizeň ovoce poměrně náročným procesem.
Pokud se destilát z jeřabin povede, vznikne nápoj svérázné velice zajímavé chuti. Při hledání tohoto destilátu můžete narazit i na alkohol, který vznikl vypálením jeřabinového vína, a i když má také určité přednosti, není to už pravý ovocný destilát.